Arcibiskupské gymnázium

Zřizovatelem školské právnické osoby Arcibiskupské gymnázium je Arcibiskupství pražské. AG je jednou ze šestnácti škol či školských zařízení v pražské diecézi, jejichž zřizovatelem je Arcibiskupství. Pomocným biskupem pro školství je v naší diecézi Mons. Václav Malý. Činnost AG byla obnovena v roce 1991, volně naše škola navazuje na tradici renomovaného předválečného Arcibiskupského gymnasia, které svou činnost zahájilo v roce 1913.
AG dostává státní dotaci přímo od MŠMT, nikoli přes Magistrát. AG také nedostává od Magistrátu žádné finanční příspěvky, na rozdíl od většiny pražských škol. Církevní školy mohou na druhé straně vybírat školné (jinými slovy: uzavírat smlouvy o vzdělání za úplatu). Na AG se vybírá školné v různé výši podle ročníků, viz samostatný článek. Finance shromážděné díky školnému jsou využívány částečně na pomůcky pro žáky (například jazykové učebnice), částečně na mzdy učitelů v tzv. nadstandardních hodinách (například jazykové konverzace).
Od primy do oktávy mají všechny děti v rozvrhu povinně jednu hodinu týdně předmětu náboženská nauka. Je to předmět jako každý jiný a děti jsou z něj klasifikovány. Předmět je úmyslně nazván "nauka", nikoli "výchova". Naznačuje se tím, že se v něm sdělují a učí fakta (mimo jiné základy biblistiky, religionistiky atp.), jejichž znalost považujeme za nutnou, ale že se zde neusiluje přímo o výchovu, která by studenty nutně hlouběji formovala.
Na rozdíl od povinné náboženské nauky jsou ve škole přísně dobrovolné veškeré aktivity, při nichž se vnitřní účast věřícího člověka předpokládá. Jsou to např. pravidelné mše, duchovní obnovy, exercicie v oktávách ad. Viz Plán duchovních aktivit.
Víra v Boha ani příslušnost ke katolické církvi nejsou nutnými podmínkami při vstupu na AG. Nechceme však, aby se ke studiu na AG hlásil člověk s apriorním odporem k církvi. Počet věřících ve škole nebo počet katolíků přesně neznáme - nikdo ho přímo nekontroluje, odhadujeme ho jako něco přes 50 %. Smysl naší školy vidíme v tom, že se v ní obě skupiny, jak katoličtí věřící, tak ostatní, jak žáci, tak učitelé, mohou dlouhodobě setkávat a vzájemně poznávat. Přitom chceme, aby věřící měli ve škole prostředí, v němž jejich víra nebudí nežádoucí pozornost. Zjednodušeně řečeno: usilujeme o to, aby se lidé, kteří v Boha nevěří, mohli denně přesvědčovat, že věřící nejsou lidé nějak vyšinutí, a zároveň aby věřící měli možnost pochopit a poznat, že etické zásady apod. mohou existovat i mimo katolickou církev. V tom spatřujeme zásadní přínos naší školy pro celou společnost.